Kdy jít k veterinárnímu lékaři ?
Samozřejmě vždy, záleží na tom, jakými potížemi zvíře trpí. Avšak existuje však jedna obecná rada pro nezkušené chovatele, která se dá použít ve většině podobných situací: není dobré čekat s návštěvou ordinace příliš dlouho nebo léčit pomocí „zaručených rad“ jiných chovatelů. Onemocnění se vyčkáváním může výrazně zhoršit nebo dospět do neřešitelného stadia. Onemocnění, které by se na začátku dalo poměrně snadno zvládnout, může po týdnu vyčkávání nebo „domácí léčby“ dospět do stadia, kdy ho lze zvládnout velmi obtížně (a pro majitele dráž), nebo zanechá trvalé následky (typickým příkladem může být třeba zanedbaná tržná rána nebo zánět zvukovodu).
Průjem
Průjmy se objevují v souvislosti s chorobami trávicího ústrojí, reflexně v souvislosti s chorobami jiných orgánů. Jsou také projevem některých infekčních a parazitárních onemocnění.
1/ špatné trávení vlivem potravy
Řada problémů může vzniknout v souvislosti s krmivem. Ze strany výrobce může jít o nedodržení receptury, nedodržení technologického postupu. Zajisté všichni výrobci se snaží tuto možnost selhání lidského nebo technologického faktoru vyloučit, avšak nelze ji zcela zamítnout. Další možností narušení krmiva je případné nedodržení skladových podmínek ze strany prodejce. Stejně tak na vycházkách tolik oblíbený hnůj, zapáchající maso a podobně. Nález a pozření podobných pochutin mimo dohled majitele lze později velice obtížně zjišťovat. Do této skupiny patří bohužel i jedy, občas úmyslně či neúmyslně dostupných. Průjem také může způsobit i voda staršího data se zbytky hnijícího krmiva a také zbytky starých poživatin v miskách a podobně. Problém s krmivem však může být i na straně psa, respektivě v tom, že některé krmivo je svým složením nevhodné právě pro určitého psa, zatímco řada dalších ho přijímá bez problémů. Na některou složku krmiva může být totiž pes alergický. Běžně se hovoří o alergiích na hovězí maso, pšeničný lepek, mléčné nekysané produkty a mnoho dalších. Špatné trávení bývá pak příčinou průjmu nejčastěji. Problém je většinou chybou právě stravy, kdy pejsek zbaští těžko-stravitelnou stravu (především u vařených domácích dobrotách) , ale stejně tak může způsobit průjem i třeba přechod na jiné granule než na které je organizmus zvyklý (př. často levné supermarketová krmiva). Dojde k podráždění sliznice střev a následně pak k průjmu.
2/ Parazitní
Zde se jedná o parazity, které způsobí dráždění střev. (zde asi nejčastěji tolik známé „Škrkavky“). A však předejít parazitnímu průjmu je poměrně snadné důkladnou prevencí – což je takzvané pravidelné „odčervování“. ( Při odčervování tabletkou nutno dohlédnout aby pejsek někde stranou prášek nevyplivl a skutečně pozřel.)
3/ Otravy
Trávicí trakt mohou dráždit i chemické sloučeniny nebo jedy. Příznakem otravy je velmi intenzivní průjem v kterém se mohou objevit až i zbytky krmiva. Při podeření na otravu vyhledejte neprodleně pomoc veterinárního lékaře ! Pokud pejsek pozře otrávenou potravu (často třeba jed na krysy), nenastávají u něj změny bezprostředně po pozření tohoto preparátu, ale až i za několik dní. Pokud však chceme zabránit vstřebání jedu, je nutno zasáhnout ihned. Majitel by měl psovi podat větší množství látek, které jsou schopny pozřený jed na sebe navázat (tzv. živočišné uhlí nebo alespoň mléko) a ihned navštívit veterinárního lékaře, který vyvolá u psa zvracení, provede výplach žaludku. Zácpa Podobně jako u člověka, způsobuje zácpu zpomalení pohybu potravy ve střevech. Důsledkem je pak zadržení stolice v tlustém střevě. Výkaly jsou velmi suché – podobné např. hrudkám hlíny. Pro pejska je zácpa velmi bolestivá. Příznakem je především potíže pejska s vyprazdňováním, výkaly jsou tvrdé, dokonce mohou být až na povrchu pokryté krví. Možnou příčinou je nevhodná strava (nedostatek vlákniny), nedostatek pohybu, věk nebo i cizí předmět ve střevech. Zácpu často způsobí např. hovězí kosti. Vážnějším způsobením zácpy může být „ucpání“ střeva cizím tělesem nebo tkzv.diletace střeva. Opět je důležité vyhledat veterináře.
Onemocnění močových cest
Neboli zánět močových cest. Příčinami jsou především prochladnutí (více náchylnější při oslabeném organizmu). Často dochází při koupání ve vodě v chladných měsících a následného prochladnutí. Projevuje se nechutenstvím, častým odpočíváním a především častým močením (což je asi nejhlavnější příznak). Léčba bude vyžadovat ošetření veterinárním lékařem.
Lymská borelióza
Lymská borelióza je komplexní onemocnění vyvolané bakteriemi Borrelia burgdorferi. Je to bakterie patřící ke spirochetám, což jsou bakterie spirálovitého tvaru a patří mezi ně i původce syfilis a leptospirózy . Projevuje se záněty různých orgánů po předchozím styku pejska s jejím typickým přenašečem – klíštětem. Častým projevem je celková únava, bolesti svalů či kloubů. Může dojít až k poškození jater, ledvin, srdce až záněty mozkových blan. Prevence je snížit především od jara do podzimu možnost napadení pejska jeho hlavním nosičem – klíštětem. K tomu účelu existuje celá řada chemických přípravků. Přestože máme k dispozici celou řadu antiparazitik, žádné z nich nefunguje dokonale. Je proto dobré proti klíšťatům vytvořit více obranných linií na těle napadaného hostitele. Znamená to např., že svého čtyřnohého přítele ošetříte na kůži mezi lopatky preparátem typu „spot“, což je látka zabraňující klíštěti zavrtání do kůže. Dlouhodobě působící spray v srsti zabraňuje parazitům proniknutí ke kůži. Použití protiparazitárního obojku jako nejpřednější linie zamezí klíšťatům přichycení na těle psa.
Psinka
Příznaky choroby jsou velice různorodé, záleží na typu onemocnění. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které trvají 2-3 dny, potom ustoupí. Pes může být malátný a nepřijímat potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Mezi choroby psinkového komplexu patří také infekční hyperkeraóza, která se projevuje příznaky zánětu mozku a zrohovatění polštářků tlapek a nosu.Onemocnění se přenáší buď přímým kontaktem s nakaženým zvířetem (psinku přenášejí nejen psi, ale většina kožešinových zvířat) nebo přímým kontaktem s močí, hlenem nebo slinami nakaženého zvířete. Léčení se provádí antibiotiky. Prevencí proti této chorobě je očkování. Neočkované zvíře nevodit na místa, kde se vyskytuje větší množství psů (parky, výstavy atd.).
Infekční zánět jater
Toto vážné infekční onemocnění způsobuje poškození jater. Postihuje především mladé psi. Projevuje se vysokou teplotou (až 41.5st.), nechutenstvím, zánětem krčních mandlí, zčervenání dásní, krvavá stolice, bílý zákal oka. Zjistíteli tyto příznaky navštivte ihned veterináře. Průběh této nemoci je velice rychlý, již po několika hodinách může pejsek upadnout do bezvědomí a během 1-2 dnů může dojít až k úhynu. Virus se šíří především výkaly, ale také i slinami, potravou a vodou. I uzdravený pes je ještě několik měsíců nositelem tohoto viru. Prevence : Pravidelné očkování 1x ročně. Léčba : důležitá je péče o nemocného pejska, podávání vitamínů při průjmech (minerální a glukózový přípravek pro posílení organismu. Samozřejmostí je přísná dieta. Nelze podávat ani tučné granule. Možno třeba rýži, ovesné vločky, slepičí vývar a podobně. Nutno zabezpečit dostatečné množství tekutin.
Parvoviróza
Parvoviróza je velmi nejnebezpečná choroba, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. K nakažení zdravého psa může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní. Parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace. Poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat.
Zelený zákal
Je oční nemoc, jedná se o poruchu regulace tlaku v oční bulvě. Tento typ nemoci může vzniknout například následkem poranění nebo zánětem oka a také se může jednat o vrozenou vadu. Léčba je velmi komplikovaná, při včasném léčení lze potíže pejska zmírnit, avšak úplné vyléčení je nepravděpodobné.
Torze žaludku
Torze žaludku je akutní břišní příhoda, která postihuje zejména psy velkých plemen s hlubokým hrudníkem ( dogy, vlkodavy, švýcarské psy, apod ). Nejčastěji vznikne problém po nakrmení, není -li pes dostatečně dlouho v klidu. Pokud se zastaví činnost žaludku a neevakuuje se jeho obsah do střev, může zažitina kvasit a žaludek se začne nafukovat. Abnormálními stahy stěny žaludku může docházet k jeho otočení, většinou zároveň se slezinou. Výsledkem jsou velké šokové změny všech vnitřních orgánů. Pes s počínající torzí žaludku je neklidný, často lehá a vstává, má nápinky na zvracení, ale nic z něj nevychází. V pozdějším stádiu se zřetelně nafukují obě slabiny, pes se obtížněji pohybuje. Vzniká -li šokový stav, pacientovi se výrazně zvyšuje tep, snižuje teplota a vzniká apatie. Z nefunkčních zaživadel se začínají vstřebávat toxické látky a vzniká endotoxémie ( “vnitřní otrava krve“ ). Problém je nutno řešit co nejdříve od nástupu příznaků chirurgicky s pečlivou intenzivní pooperační péčí, která by měla zahrnovat masivní infusní terpii ( kapačky ) a monitoring funkce srdce a ledvin. I přes včasnou chirurgickou intervenci může docházet k fatálním komplikacím v důsledku vzniku srdečních arytmií nebo šokových změn vnitřních orgánů. Prevence : Vždy po přijetí potravy ponechat pejska dostatečně dlouho odpočinout. Především nepodávat potravu pejskovi před tělesnou zátěží, procházkou, výcvikem či hraním.
Některé nemoce přenosné na člověka
Vzteklina je virové onemocnění projevující se jako postižení nervové soustavy. Virus se v organismu šíří podél nervových vláken do mozku, je vylučován zejména slinami. Člověk je nejčastěji nakažen pokousáním vzteklým zvířetem, kdy se virus (vylučovaný slinami) dostane do blízkosti nervu. Je třeba říct, že po zavedení povinné vakcinace psů proti vzteklině se počet poranění člověka „vzteklým“ psem snížil téměř na nulu. Mnohem častější je poranění člověka jiným zvířetem nakaženým vzteklinou (kočka, liška). Pokud dojde k poranění člověka zvířetem, je nutné ihned navštívit lékaře – a to nejenom při obavě, že zvíře může mít vzteklinu, ale i k důkladnému ošetření ran. Majitel zvířete, které poranilo člověka, má povinnost zvíře přivést k vyšetření veterinárním lékařem.
Leptospiróza je bakteriální onemocnění, způsobené několika druhy bakterií rodu Leptospira. Podle konkrétní bakterie se toto onemocnění projevuje postižením jater, ledvin nebo stěn cév. Přenašečem tohoto onemocnění jsou především drobní hlodavci. Pes má možnost se tímto onemocněním nakazit nejen při „odlovení“ takového živočicha, ale i mnohem jednodušší cestou: stačí když se napije z kaluže! Leptospiry jsou totiž vylučovány močí, při nižších teplotách přežívají ve vodním prostředí poměrně dlouhou dobu. V období stahování hlodavců z polí k lidským příbytkům (na podzim) se hlodavec (přenašeč leptospirózy) vymočí, déšť spláchne leptospiry do kaluže, kde při podzimních teplotách mohou přežívat několik dní a být tak nebezpečím pro domácí zvířata, která se rozhodnou uhasit žízeň z takovéto kaluže. Přenos onemocnění ze psa na člověka byl několikrát zaznamenán, ale není příliš častý. U člověka se toto onemocnění projevuje nejčastěji jako onemocnění jater s následnou žloutenkou (tzv. Weilova žloutenka), je pro člověka životu nebezpečné. Proti leptospiróze lze psa chránit pravidelným očkováním – tato vakcína je obsažena. v tzv, čtyř- a vícekombinacích.
Toxoplasmóza: Pes není definitivním hostitelem parazita, který způsobuje toxoplasmózu (definitivním hostitelem jsou pouze kočkovité šelmy). Člověk se proto nemůže od psa nakazit z jeho výkalů, jak bývá často mylně uváděno, ale pouze tak, že by pozřel tepelně neopracovanou svalovinu psa nemocného toxoplasmózou (což už se doufám v našich podmínkách neděje !). Nejčastější způsob nakažení toxoplasmózou v našich podmínkách je z tepelně neopracovaného masa jiných nakažených živočichů (nejčastěji králík, hovězí maso). Nemusí jít zrovna o krvavý biftek, stačí, když na kuchyňském prkénku krájíme maso (toto pak samozřejmě uvaříme, upečeme – prostě tepelně opracujeme), prkénko potom pouze setřeme nebo nedostatečně opláchneme a na stejném prkénku nakrájíme např. zeleninu, kterou použijeme jako přílohu, ale tepelně ji už neopracujeme.